Jak sestavit jídelníček klientovi: postup, který ušetří hodiny práce

Než začnete počítat: sběr údajů, které ovlivní výsledek

Většina chyb v jídelníčku nevznikne při výpočtu, ale chybou dat na začátku. Klient, který v dotazníku uvede pasivní zaměstnání, ale ve skutečnosti pracuje na nočních směnách, potřebuje jiný kalorický cíl, i když se váha a výška shodují.

Pro běžnou praxi stačí seskupit údaje do čtyř bloků:

• Tělesná data – výška, váha, věk, pohlaví, odhad procenta tuku.
• Režim – druh zaměstnání, počet hodin sportu týdně, hodinový režim, pitný režim a alkohol.
• Cíl – cílová váha, motivace, jak rychle chce postupovat a jestli už někdy dietu zkoušel.
• Omezení – alergie, intolerance, zdravotní stav, předepsané léky, veganství nebo vegetariánství.

Právě poslední blok rozhoduje o tom, jestli jídelníček vydrží. Klient s nesnášenlivostí laktózy, kterému dáte jídelníček plný tvarohu, nedodrží ani první týden – a vrací se k vám, že dieta nefunguje.

Kalorický cíl: vyjděte z pohybové aktivity, ne z odhadu

Praktický postup bývá: spočítat bazální výdej, vynásobit ho koeficientem pohybové aktivity a podle cíle přidat nebo ubrat procenta. Rozdíl mezi odhadem „tak nějak“ a spočítaným koeficientem je u aktivního klienta i několik set kcal denně.

Držte se přitom jednoho pravidla: deficit volte tak, aby byl klient schopný ho dodržet. U klientů, kteří už několik diet zkusili, je pomalejší cesta často ta rychlejší – nedojde k ní po třech týdnech.

Makroživiny rozhodují o tom, jestli klient vydrží

Kalorie určují, jestli klient zhubne. Makroživiny určují, jestli u toho zůstane svalová hmota, hlad a energie na trénink. V praxi to znamená nastavit tři čísla:

1. 1Bílkoviny – obvykle v rozmezí 1,4 až 2,0 g na kg tělesné hmotnosti, u klientů v deficitu spíše horní hranice.
2. 2Tuky – nikdy neslézejte pod doporučené minimum, starají se o hormony a sytost.
3. 3Sacharidy – zbytek kalorického rozpočtu, podle toho, kolik klient hýbe a jak trénuje.

Dobré je mít makroživiny jako východisko, které lze kdykoli přepsat. Klient, který nesní 2 000 kcal z rostlinné stravy, potřebuje úpravu, ne výčitku.

Potraviny: ať má klient na výběr, ne jeden seznam

Tady se nejčastěji dělá chyba – jídelníček je postavený na pěti potravinách, které klient nemá rád. Pracovní postup, který se osvědčil:

• Rozdělte potraviny do kategorií a pokaždé vyberte z každé kategorie několika možností.
• Ovoce zařaďte tam, kde ho klient skutečně sní – ne tam, kde to vyhovuje rozpisu.
• Ohlídejte, aby se stejné jídlo neopakovalo tři dny po sobě.
• Když má klient vlastní oblíbená jídla, nechte je v jídelníčku – dodržení je důležitější než dokonalost.

Rozpis dne: počet jídel podle klienta, ne podle šablony

Někteří klienti snídají, jiní ne. Rozpis by měl kopírovat jejich současný režim a pak se upravovat. V praxi to znamená zvolit počet jídel (nejčastěji 3 až 5), rozložit makroživiny procentuálně do dne a pohlídat si, kde bude ovoce a kde větší porce.

Klient, který dosud jedl dvakrát denně, nezvládne najednou šest jídel. Naopak aktivní klient s ranním tréninkem potřebuje snídani a jídlo po tréninku.

PDF, které klient pochopí bez vysvětlování

Výstup by měl být jedna stránka, kterou klient uvidí na lednici. Co tam patří:

• Rozpis jídel s množstvím, které je jasné i bez váhy – hrst, lžíce, kus.
• Pitný režim a doporučení, která platí každý den.
• Krátké vysvětlení, proč co děláme, aby klient neodcházel od plánu při první příležitosti.

Pokud jídelníček posíláte jako přílohu, přidejte k němu jednu větu, na co se zaměřit první. Klienti si nepamatují sedm rad, ale jednu si pamatují.

Kontrola a úprava: plán bez revize se neosvědčí

Po dvou týdnech se ptajte na tři věci: jak se jídelníček dodržel, jestli byla energie a jestli se něco změnilo na váze nebo v obvodech. Úprava pak bývá malá – posunout porci, vyměnit jednu kategorii potravin, přeřadit jídlo jindy.

Pokud děláte 20 jídelníčků měsíčně a každý zabere hodinu i s úpravami, je to 20 hodin práce. Kdyby stejná práce zabrala čtvrt hodiny, ušetříte 15 hodin měsíčně – a ty můžete věnovat klientovi, který pomoc potřebuje víc.